Ten svět patří nám!

22. dubna 2011 v 12:41 | Ádís |  Tichý přítel


"Už tam budeme?!" Zakňourala Bára, má o šest let mladší sestra, vláčející znuděně nohy za sebou.
Povzdechla jsem si. Se sourozenci je to někdy dřina. "Budeme, uvidíš. Je to krásné místo, viď Amando?" čekala jsem přesvědčivě na odpověď štěněte. Nic. Žádná odpověď. Vzdala jsem to.
Cestou vyprávěla o svých zážitcích ve škole a o předmětech, co se učili. Já byla myšlenkami někde jinde. Sice jsem měla černé svědomí, že jedním uchem blíže k sestře poslouchám a druhým informace vypouštím ven, ale ze všeho nejvíce jsem si přála vidět to krásné místo. Místo vzpomínek.


"To je ono!" pyšně jsem povznesla ruku směrem ke starým stromům a malému potoku. Sestřinu reakci jsem nečekala. Rozhlížela se a naléhá v tom smyslu, kde je to krásné místo, o kterém jsem básnila. "Fuj, vždyť je tu bláto a kopřivy." Ušklíbla se, s povykem přeskočila bahnitý potůček. Aby se náhodou neumazala. Měla jsem v tu chvíli vztek. "A kam půjdeme dál?" přejela očima pole a louky. Dotčeně jsem se mlčky posadila na ručně vyrobenou lavičku na stromě. "Vypadá to, že domu."
A nakonec se to stalo. Šly jsme domu, já s výrazem plného zklamání, Bára znuděně a Amanda si vykračovala zcela zvědavě. Mrzelo mě, že se setře mé oblíbené místo nelíbí.

 


Komentáře

1 Biffy || Biffy-horses.blog.cz | Web | 23. dubna 2011 v 20:28 | Reagovat

Je to otrava, když se sourozenec táhne někde daleko, jinak Amanda... Tu si pedstavuju, malinkááá :-D

2 kytinka | Web | 26. dubna 2011 v 16:26 | Reagovat

ježiž ten    buldoček je ale roztomilí

3 scriptofmylife | E-mail | 15. května 2011 v 13:28 | Reagovat

Jé ten pejsek je nádherný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.